Během miliard let Země tiše přenáší svou atmosféru na Měsíc – nikoli náhlým uvolněním, ale neustálým magnetickým přesměrováním částic. Nový výzkum z University of Rochester potvrzuje, že magnetické pole Země, na rozdíl od všeobecného přesvědčení, nezabrání ztrátě atmosféry, ale naopak ji usnadní ukládáním těkavých prvků na měsíční povrch.
Těkavé látky na Měsíci: Stará záhada
Měsíc se zdá být neplodný, ale lunární regolit (volná povrchová vrstva prachu) obsahuje překvapivě vysoké koncentrace těkavých prvků, jako je dusík. Zatímco sluneční vítr a dopady mikrometeoritů mohou některé z toho vysvětlit, nemohou vysvětlit pozorované úrovně. Zejména přítomnost dusíku ukazovala na další zdroj – takový, který je schopen obejít planetární magnetický štít.
Role zemské magnetosféry
Dříve se vědci domnívali, že jakmile Země vyvine silné magnetické pole, ztráty v atmosféře se minimalizují. Nedávné simulace však ukazují opak. Magnetosféra, která zdaleka není ideální koulí, je pod tlakem slunečního větru roztažena do ohonu podobného kometě. Když Měsíc prochází tímto ohonem, nabité částice vytržené ze zemské atmosféry se ukládají přímo na měsíční povrch.
Nejedná se o nový fenomén. Tento proces pokračuje po tisíciletí a umožňuje hromadění těkavých sloučenin v regolitu po miliardy let.
Důsledky pro průzkum Měsíce
Tento objev má významné důsledky pro průzkum Měsíce. Mechanismus nejenže dokáže vysvětlit přítomnost kyslíku (který vede ke vzniku vody a rzi na Měsíci), ale také znamená, že měsíční povrch obsahuje záznam historie zemské atmosféry. Lunární regolit nyní slouží jako časová schránka, která uchovává atmosférické kompozice minulých epoch.
Pochopení toho, jak zemská atmosféra interaguje s měsíčním povrchem, je zásadní pro budoucí využití měsíčních zdrojů a pro rekonstrukci ekologického vývoje naší planety.
