Extremofilní bakterie, zejména druh Deinococcus radiodurans, prokázaly výjimečnou schopnost odolávat extrémním tlakům generovaným dopady meteoritů. To naznačuje, že život by se mohl potenciálně pohybovat mezi planetami v naší sluneční soustavě, což je koncept známý jako lithopanspermia. Nový výzkum Univerzity Johnse Hopkinse potvrzuje, že tito mikrobi mohou přežít v podmínkách, o nichž se dříve myslelo, že jsou pro biologické organismy nepřekonatelné.
Jak byla studie provedena
Scientists led by K.T. Ramesha a Lily Zhao simulovali podmínky dopadu meteoritu vystavením Deinococcus radiodurans tlaku až 3 GPa – 30 000násobku atmosférického tlaku. Stlačili bakterie mezi ocelové desky a pak zasáhli nastavení třetí deskou, aby simulovali vyhazovací síly.
Analýza genové exprese ukázala, že i při extrémním stresu (2,4 GPa způsobilo prasknutí membrány v některých buňkách) přežilo přibližně 60 % mikrobů. Klíčem k jejich odolnosti byla struktura buněčné stěny bakterií a mechanismy rychlé opravy. Studie publikovaná v PNAS Nexus ukazuje, že bakterie aktivně upřednostňovaly opravu poškození buněk po nárazu.
Důsledky pro život mimo Zemi
Tato zjištění jsou důležitá, protože podporují myšlenku, že život nemusí být omezen na jednu planetu. Povrchy mnoha nebeských těles, včetně Měsíce a Marsu, jsou pokryty impaktními krátery, což naznačuje časté dopady meteoritů. Marťanské meteority již byly na Zemi nalezeny, což dokazuje, že materiál může být vyvržen mezi planetami. Tato studie ukazuje, že mezi tímto vyvrženým materiálem mohou být i živé organismy.
“Zatím nevíme, zda je na Marsu život, ale pokud ano, pak s největší pravděpodobností má podobné schopnosti,” řekl profesor Ramesh. To znamená, že život mohl vzniknout na jedné planetě a rozšířit se na další prostřednictvím dopadů meteoritů.
Výzkumný tým uznává možnost, že život na Zemi sám mohl přijít tímto způsobem. Dr. Zhao vtipně navrhl: “Možná jsme Marťané!”
Tento objev zásadně mění naše chápání toho, jak se život může šířit po celé sluneční soustavě. Tato práce potvrzuje, že meziplanetární přenos života není jen teoretickou možností, ale prokázanou biologickou realitou.
