Nedávná pozorování sondy XRISM, společné mise mezi NASA, JAXA a ESA, zpochybnila zažité přesvědčení, že supermasivní černá díra ve středu naší galaxie, Sagittarius A (Sgr A ), byla vždy relativně tichá. Data ukazují historii silných rentgenových záblesků vycházejících z Sgr A* za posledních 1000 let, které zpochybňují existující modely vývoje černých děr.
Neočekávaná aktivita “spícího obra”
Po mnoho let byl Sgr A, který má hmotnost ekvivalentní 4 milionům sluncí, považován za spícího obra. Samotné černé díry jsou neviditelné; hmota, která kolem nich obíhá, je zahřívána extrémní gravitací a vytváří detekovatelné záření. Sgr A však dosud nevykazoval významnou aktivitu.
Průlom nastal při studiu blízkého molekulárního mračna. Tento mrak se choval jako kosmické zrcadlo odrážející rentgenové záření emitované v minulosti Sgr A. Sonda XRISM, vypuštěná v roce 2023, má bezprecedentní citlivost, což astronomům umožňuje přesně měřit energii a tvar těchto odražených rentgenových paprsků. Tato úroveň detailů definitivně vyloučila alternativní vysvětlení záře mraků *, jako je kosmické záření.
Proč na tom záleží: Přehodnocení evoluce černé díry
Objev je významný, protože nutí vědce, aby přehodnotili, jak supermasivní černé díry interagují se svými galaxiemi. Tato galaktická centra nejsou vždy tak stabilními a předvídatelnými silami, jakými se zdají být. Minulé erupce mohly mít hluboký dopad na Mléčnou dráhu a ovlivnily tvorbu hvězd a distribuci hmoty.
„Nic v mém výcviku rentgenového astronoma mě na to nepřipravilo,“ řekl Stephen DiCerby, vedoucí týmu z Michigan State University. Tento pohled podtrhuje, jak radikálně nová data mění naše chápání.
Budoucnost rentgenové astronomie
Úspěch XRISM demonstruje sílu rentgenových dalekohledů nové generace. Schopnost mise odhalit dříve skryté vesmírné události naznačuje, že nás čeká mnohem více překvapení, protože se naše pozorovací techniky zdokonalují. Výsledky týmu potvrzují, že XRISM je jedinečný nástroj pro studium vesmíru v bezprecedentních detailech.
Studie byla přijata k publikaci v časopise The Astrophysical Journal Letters, který ji zajistil ve vědeckém registru. Tento objev není jen o jedné černé díře; jde o revizi našeho chápání toho, jak se galaxie vyvíjejí a jakou roli hrají jejich centrální motory při utváření kosmických struktur.
