Astronomové potvrdili existenci černých děr vyvržených z galaxií obrovskou rychlostí – některé se pohybují rychlostí tisíce kilometrů za sekundu. Tyto “uteklé” černé díry, které byly kdysi považovány za teoretické, jsou nyní pozorovány, jak urychlují vesmírem a zanechávají za sebou stopy zničených hvězd. Objev vyvolává možnost (byť vysoce nepravděpodobnou), že by jeden z nich mohl nakonec vstoupit do naší sluneční soustavy.
Fyzika kosmického vyvržení
Koncept pochází z teoretické práce v 60. letech, kdy matematik Roy Kerr ukázal, že rotující černé díry mohou akumulovat rotační energii odpovídající 29 % jejich hmotnosti. Fyzik Roger Penrose později prokázal, že tato energie se může uvolňovat během slučování černých děr. Když se dvě rotující černé díry srazí, výsledné gravitační vlny mohou tlačit kombinovanou černou díru v určitém směru a působit jako raketový zesilovač. Čím rychleji se točí, tím silnější je tlak.
Důkazy z gravitačních vln
První přímý důkaz přišel v roce 2015 s detekcí gravitačních vln observatořemi LIGO a Virgo. Tyto signály potvrdily, že dochází ke sloučení černých děr, a analýza výsledných „rozpadů“ ukázala, že některé páry měly rotace orientované náhodně, čímž se uvolnilo obrovské množství energie. To potvrdilo teoretickou možnost existence uprchlých černých děr.
Pozorování skutečného světa
Nedávná pozorování identifikovala několik kandidátů. Astronomové objevili přímé pruhy hvězd uvnitř galaxií, které pravděpodobně vznikly stlačováním mezihvězdného plynu v důsledku procházejících černých děr. V jedné galaxii objevil teleskop Jamese Webba stopu dlouhou 200 000 světelných let, která ukazuje na černou díru 10 milionkrát hmotnější než Slunce, pohybující se rychlostí téměř 1 000 kilometrů za sekundu. Další příklad ukazuje stopu 25 000 světelných let v NGC3627, která je připisována černé díře o hmotnosti 2 milionů sluneční hmoty pohybující se rychlostí 300 kilometrů za sekundu.
Důsledky a budoucí rizika
Pokud existují masivní uprchlíci, pak musí existovat i menší, rychlejší. Jejich rychlost jim může umožnit cestovat mezi galaxiemi. I když je pravděpodobnost, že jeden zasáhne naši sluneční soustavu, astronomicky nízká, potenciální důsledky by byly katastrofální. Tento objev však přidává další vrstvu složitosti a vzrušení do našeho chápání vesmíru.
Existence uprchlých černých děr potvrzuje, že vesmír je ještě dynamičtější a nepředvídatelnější, než se dříve myslelo. Tito vesmírní tuláci představují novou složku v historii vesmíru, obohacují naše znalosti a zároveň nám připomínají extrémní síly ve hře.
