Odvěká otázka zní: “Je moje červená stejná jako tvoje?” — fascinovali filozofy a obyčejné myslitele. Nyní nový výzkum od neurovědců naznačuje, že možná překvapivě existuje docela dost společného ve způsobu, jakým náš mozek zpracovává barvy. Přestože individuální zkušenost zůstává záhadou, vědci objevili překvapivé společné rysy v mozkové aktivitě při vnímání barev, jako je červená, zelená a žlutá.
Odhalování tajemství vnímání barev
Záhadou je, jak mozek reaguje na barvy. Existovaly dvě možnosti: buď má každý člověk jedinečně vytvořenou síť nervových buněk, které interpretují barvy, nebo vnímání barev spouští relativně standardní, předvídatelný vzorec mozkové aktivity – který se mezi lidmi příliš neliší.
Nedávno se touto otázkou zabývali neurovědci Andreas Bartels a Michael Bannert z univerzity v Tübingenu a Institutu Maxe Plancka pro biologickou kybernetiku v Německu a publikovali svá zjištění v Journal of Neuroscience. Jejich výzkum silně naznačuje druhou možnost: že vnímání barev, jako je červená, zelená a žlutá, aktivuje překvapivě společný nervový vzorec v různých mozcích.
Studie: Mapování mozkové aktivity při vnímání barev
Pro studium tohoto jevu Bartels a Bannert sledovali mozkovou aktivitu 15 účastníků, když se dívali na různé odstíny červené, zelené a žluté. To umožnilo výzkumníkům korelovat nervové reakce s různými barvami a poté použít tato data k předpovědi, jakou barvu každý účastník skutečně viděl.
Výsledky odhalily vysoký stupeň konzistence v tom, jak mozky účastníků reagovaly na barvy. Nervové reakce na tyto barvy se u jednotlivých osob příliš nelišily, což ukazuje na společný základní nervový systém zpracování. Jde o důležitý objev, protože to znamená, že navzdory naší subjektivní zkušenosti je biologický základ vnímání barev univerzálnější, než se dříve myslelo.
Beyond Biology: Subjective Experience of Color
I když studie vrhá světlo na obecný biologický základ vnímání barev, plně neodpovídá na hlubší otázku jak náš mozek vytváří jedinečný, subjektivní zážitek vidění barev. Výzkumníci připouštějí, že to naráží na mnohem větší, mnohem složitější otázku o vědomí – jak mozková aktivita dává vzniknout vnitřním zkušenostem, které jsou hluboce osobní.
„Díváme se pouze na biologii toho, jak jsou barvy detekovány,“ vysvětluje Bartels. “Nevíme, jak se to promítne do vaší individuální zkušenosti s viděním červeně.”
Tento výzkum otevírá nové cesty pro studium vztahu mezi mozkovou aktivitou a subjektivní zkušeností, což je oblast, ve které zůstává mnoho neznámého. Debata o povaze barvy a vědomí není zdaleka u konce a slibuje další výzkum a vzrušující objevy v nadcházejících letech.
