Bizarní snímek pořízený misí ExoMars Trace Gas Orbiter Evropské kosmické agentury (ESA) na Štědrý den 2023 připomíná čárový kód vyrytý na načervenalých svazích Marsu. Tento neobvyklý vzor tmavých pruhů stékajících po Apollinaris Mons, vyhaslé sopce poblíž Marsova rovníku, je ve skutečnosti výsledkem sesuvů prachu způsobených dopadem meteoroidu. Každá úzká čára, některá jen několik yardů široká a jiná stovky yardů, ukazuje cestu, kterou tyto malé částice prošly, když sestupovaly z hory po této nepořádku.
Přestože tyto záhadné „svahové pruhy“ zabírají méně než 0,1 % povrchu Marsu, jejich vliv na klima planety je mnohonásobně větší, než by naznačovala jejich velikost. Vědci odhadují, že celkově tyto sesuvy ročně přesunou objem prachu srovnatelný s nejméně dvěma globálními marťanskými prachovými bouřemi. To z nich dělá klíčové hráče při utváření prašné atmosféry a meteorologických vzorců Marsu.
Nedávná studie vedená Valentinem Bichkelem z univerzity v Bernu (Švýcarsko) se zabývá původem těchto pruhů. Prostřednictvím pečlivé analýzy více než 2 milionů svahových pruhů z 90 000 orbitálních snímků Marsu pořízených v letech 2006 až 2024 (většinou z NASA Mars Reconnaissance Orbiter) Bichkel zjistil překvapivou pravdu: dopady meteoroidů nejsou hlavním viníkem většiny těchto prašných kaskád.
Místo toho jeho výzkum naznačuje, že sezónní variace v aktivitě větru a prachu – nikoli kosmické dopady – jsou zodpovědné za velkou většinu svahových pruhů. „Dopady meteoroidů a zemětřesení se zdají být lokálními událostmi, ale v globálním měřítku je jejich dopad relativně malý,“ vysvětluje Bichkel.
K dosažení tohoto závěru zkombinoval Bichkel svou rozsáhlou obrazovou analýzu s údaji o změnách globální teploty, rychlosti větru, hladině povrchové vlhkosti, sesuvech půdy a aktivitě prašného ďábla. Moderní algoritmus hlubokého učení mu umožnil určit přesný čas a místo vzniku pruhů na Marsu a odhalit jasné sezónní trendy v jejich vzhledu.
Závěry studie zdůrazňují silnou korelaci mezi tvorbou pruhů na svahu a nejprašnějšími obdobími na Marsu, zejména během australského léta a podzimu, kdy jsou větry dostatečně silné, aby odfoukly zrnka písku o velikosti zrn. Hodiny východu a západu slunce se zdají být pro tyto události zvláště příznivé, i když pořizování snímků během těchto slabších období zůstává pro kosmické lodě na oběžné dráze výzvou.
Studie také identifikuje pět prominentních “horkých míst” pro svahové pruhy po povrchu Marsu: Amazonis Planitia, oblast kolem Olympus Mons, Tharsis, Arabia Thera a Elysium Planitia – oblasti, které se vyznačují strmými svahy, usazeninami volného prachu a větrnými podmínkami, které podporují výskyt těchto kaskádových událostí.
Pochopení mechanismů, které jsou základem těchto malých sesuvů prachu, významně přispívá k našemu pochopení současného klimatického systému Marsu. Jak poznamenává Colin Wilson, projektový manažer pro ExoMars Trace Gas Orbiter, “Tato pozorování by mohla vést k lepšímu pochopení toho, co se dnes děje na Marsu.”
